Kříž nad historickou hodnotou auerspergské lipové aleje udělala obec Žleby prostřednictvím exstarosty Vladimíra Šindeláře a exmístostarosty Vlastimila Koženého, jak jsme doslova v přímém přenosu mohli sledovat v předchozích dvou článcích. Kroky, které následovaly, jen zmar stvrdily.
Nejprve se ukázalo, že je směšné vážit si a oceňovat krásu lipové aleje a bojovat kvůli tomu s obcí Žleby.
Další nedořešené zájmy na scéně
Krátce po v článcích popisovaných událostech došlo k neuvěřitelnému excesu, který rázem ukázal, jak je všechno relativní. Z ničeho nic najeli k lipové aleji zemědělci se svojí mechanizací a začali tři sta let staré lípy mrzačit směrem od pole ořezáváním větví. Sbohem až k zemi baldachýnovitě se sklánějící koruny…, sbohem zrcadlový třpyte v zelených listech…, sbohem stíne v žhavých letních dnech… Obec Žleby mlčela, jako by se nejednalo o nezákonnou činnost, namísto kvalitní oboustranně výhodné dohody.
Radní horší chalupáře
Na povrch vypluly další informace nahrávající nejrůznějším spekulacím vysvětlujícím vstřícný postoj pánů Šindeláře a Koženého k příjezdové cestě pražského chalupáře lipovou alejí. Heslovitě: Ještě před tím než sám začal s „výspravou“ cesty, žádal pražský chalupář Kopecký o příspěvek zhruba kolem sedmdesáti tisíc korun na tuto „výspravu“. Zastupitelstvo jeho žádost odmítlo, aby posléze za téměř půl milionu korun mu tuto cestu „upravilo“ samo. Ironií je, že zatímco chalupář z Prahy by cestu „vyspravil“ ještě decentně, obec to už vzala opravdu od podlahy, nenávratně.
Vysvětlovat nic nemusí
Samozřejmě radní nejsou povinni vysvětlovat, co je k takovému počínání vedlo (k fenoménu, kdy zastupitelé nejsou povinni odůvodňovat svoje rozhodnutí, chystáme speciální článek). Zajímavý je jejich postoj k panu chalupáři, jehož jméno figurovalo jako stavební dozor při výměně oken základní školy. Nevíme, zda nějakým podobným způsobem nefiguroval či nefiguruje i při soukromých aktivitách obou pánů. Otázka je klasická: Jsou to zrádci, nebo hlupáci?
Zářivá „dotační“ současnost
Současné duo Z+N ve vedení obce žije ve sluníčkovém přesvědčení, že jediné, co může Žleby spasit, jsou dotace, a tak jako terč logicky přitáhla jejich pozornost lipová alej a dotace na její revitalizaci. Záměr se pochopitelně zdařil a lipová alej s lavičkami a odpadkovými koši skoro na každém metru se změnila v jednu z lehce zaměnitelných prostor, jakých je po republice díky podobným dotacím rozeseto bezpočet. Tím zmizela navždy její originalita, původnost, autenticita. Ale upřímně, záleželo na ní někdy někomu z obyvatel Žlebů?
Kruh se uzavřel
A na úplný závěr znovu ve hře příjezdová komunikace pražského chalupáře. Z+N zainvestovaly do zpevnění polní cesty vedoucí kolmo z lipové aleje až k jeho nemovitosti. Pospíchaly s tím až tak, že stavět se začalo dříve, než vstoupilo v platnost rozhodnutí zastupitelstva. Záklasníková s Novou si tak symbolicky podaly ruce se Šindelářem a Koženým.
Napsat komentář