Ďábel se skrývá v detailech. Víte, kdy si místní vlastenci a turisté uvědomili, že z kdysi hrdého starožitného městečka Žlebů s romantickým zámkem se nenávratně stává ubohá vesnice – noclehárna, ve které za pozornost už stojí jen ten zámek? Když poprvé pohlédli na rekonstruovaný most přes Doubravu ústící do žlebského náměstí a zjistili, že chodník je jen na jedné jeho straně. To znamenalo konec procházkám ze zámeckého náměstí přes most do parku s romantickými výhledy na řeku, betlémskou kaskádu domů a zámek.
Původní kamenný most navrhl a projektoval žlebský stavitel Emil Šel (postaru Schel), který stavěl například i pseudogotickou žlebskou radnici nebo dnes již neexistující hrobku Auerspergů v Markovicích. Výstavbu mostu dokončili v roce 1885. Pochopitelně s chodníky po obou jeho stranách. Otevřel se intimní nerušený pohled na řeku po proudu i proti proudu s panoramatem domů, radnice a zámku. Však také místní rodák akademický malíř Zdeněk Sejček často tento motiv vyhledával.
Rekonstrukce výhodná jak pro koho
Šelův kamenný most silničáři rekonstruovali v roce 1995 po 110 letech od jeho výstavby. Zcela změnili jeho proporce i vzhled. Původní šířku mostu včetně chodníků cele zabrala silnice. Po pravé straně směrem z náměstí se místo chodníku objevila nevkusná svodidla a po levé straně vystavěli novou rampu s chodníkem.
Vadí, nevadí? Nevadí…
Tehdejší vedení obce zjevně novou podobu mostu odkývalo a nic se nesnažilo ovlivnit. Proč také, když drtivé většině místních lidí na nějakém tom chodníku na mostě nesejde, pěšky nechodí, věčně se stejně přesouvají výhradně auty. Turisté, které Žleby vítají zchátralou, plesnivou, otřískanou fasádou někdejšího knížecího hostince a nedůstojnou možností dvojího parkování na stejném místě za různou cenu, jsou rádi, že tady nějaký most, po kterém se dá z náměstí přejít do parku, pokud tuto možnost objeví, vůbec je. Tak jaképak řeči.
Napsat komentář