Po bezvýsledném pokusu aktivisty uchránit historickou lipovou alej před nenávratnou devastací jednáním se starostou Vladimírem Šindelářem následovalo jeho vystoupení před členy obecního zastupitelstva. Kdo byl někdy na mši nebo na nepovedeném divadelním představení, kde herci odříkávají špatně naučené role, si umí představit, co ho čekalo.
„Připravil jsem si jasný a srozumitelný proslov: hlavními body bylo potrestání aktérů černé stavby a také vyšetření původu kamenů na ‚výspravu‘ cesty očividně pocházejících z nedaleké probíhající stavby kanalizace. A především vytvoření pracovní skupiny k záchraně lipového stromořadí, která by vypracovala zásady údržby a provozu aleje. V okamžiku, kdy jsem proslov pronesl a podíval se na členy zastupitelstva, bylo jasné, že cesta sem byla zbytečná,“ vzpomíná.
Hele, vole, lípy!
„Z tváří se jim dalo číst: ‚Hele vole, ňáký lípy. Nadregionální význam. Nezbláznil se? Proč sem leze?‘ Mechem obrostlí radní, kteří v zastupitelstvu tráví už bůhvíkolikáté funkční období mě podřezávali pohledem: ‚Kurva, kdy se zase dneska dostaneme domů.‘
Rozproudila se bizarní debata, nereagovali vůbec na to, co jsem jim přednesl, jako by to neslyšeli. ‚Tak tam navezeme písek,‘ navrhoval vstřícně jeden ze zastupitelů. Červený svetřík (starosta Šindelář v té době nosil červený svetr) se nijak neprojevoval. Diskuse se začala vyvíjet pozitivním směrem. Bylo zřejmé, že s částí zastupitelů by se dalo rozumně bavit.
Vidle hozené do diskuse
„Takhle na okraji stolu zastupitelů seděl takový ten tehdejší prototyp úspěšného Čecha – notebook s aktovkou před sebou na stole, mobil. Bylo vidět, že s nelibostí sleduje vývoj debaty. A taky ano. Najednou se narovnal a s drzou nevychovaností ucedil na mou adresu: ‚Pletete si dojmy s pojmy!‘ — A to byl konec, na téhle úrovni se bavit opravdu ne, zvedl jsem se a rozloučil se navždy se zastupitelstvem.“
Pohoda pana místostarosty
„Cestou domů mi došlo, že ten nevychovanec, o němž účastníci ‚mše‘ mezi sebou mluvili jako o Vlastovi — Vlasta sem, Vlasta tam — byl místostarosta Vlastimil Kožený. A nemělo to s ním být moje setkání poslední. Následující den po mé návštěvě zastupitelstva jsem se v lipové aleji s tímto panem místostarostou potkal. Běhal pro zdraví, a když jsme se míjeli, tak zrovna klopýtal přes hromadu kamenů.
‚Paráda, co?‘ povídám.
‚V pohodě,‘ odpověděl.
Docela by mně zajímalo nahlédnout do jeho svědomí,“ uzavírá své vyprávění aktivista.
Příběh lipové aleje touto nádhernou pointou ale stále ještě nekončí. V příštím, závěrečném pokračování se přesvědčíte, jak je všechno relativní a že jsou mnohem větší primitivové než celé vedení obecního úřadu ve Žlebech.
Napsat komentář