O tom, že Ludmila Záklasníková nikdy neměla vykonávat funkci starostky obecního úřadu ve Žlebech, přesvědčuje občany už osmým rokem. Na radnici si pěstuje tichý kult osobnosti a nebojí se upřímně přiznat, že její morálka je hodně vratká. Nevěříte? Asi nečtete Žlebský občasník.
„Při řešení některých situací v obci jsme prostě bezbranní,“ vyznala se před časem ve Žlebském občasníku Ludmila Záklasníková a dále nechala čtenáře nahlédnout do svého myšlenkového světa: „Musím se přiznat, že si stále (a v poslední době velmi často) pohrávám s myšlenkou zřízení obecní Policie, a to nejlépe ve spolupráci s Vrdy a Ronovem n D. Kamerový systém v obci napojený na Policii ČR by byl také možným řešením,“ píše.
Žena činu
A jaké že to situace měla starostka, chovající se navzdory realitě jako nějaká absolutistická diktátorka, na mysli? Majitelé nemovitostí, kteří přišli o měděné okapy po nájezdech spoluobčanů, co řádně nepracují, ale zato mají oči všude, byli zklamáni. Paní starostka prozradila, že má na mysli parkování občanů, psí exkrementy a odpadky. A také hned ukázala, že je opravdu žena činu.
Stačí jen pohled na kamery
Všímaví občané skutečně zaregistrovali šmírovací kamery na obecním úřadě a hasičské zbrojnici. To jsou tedy zjevně místa, kde občané špatně parkují, vodí kálet psi a hromadí odpadky. Snad se brzy dočteme ve Žlebském občasníku, jaká zlepšení kamery zaplacené z kapes daňových poplatníků před obecním úřadem a hasičskou zbrojnicí v tomto směru přinesly. Mgr. Záklasníková je ale přesvědčena, že již jen pohled na kamery vše vyřeší, protože případné přestupkové řízení s pachateli, kdyby ovšem pro ně existovala nějaká pravidla, nepovažuje za smysluplné: „Zabralo by to čas a také by to stálo obě strany nemalé peněžní prostředky,“ svěřila se občanům.
S morálkou na štíru
Těžko uvěřit, že sázka na sebeumravnění skrze kamery přinese ovoce, když sama „naše paní starostka“ potřebuje motivaci k dodržování základních pravidel chování civilizovaných lidí. Svědčí o tom její neuvěřitelná slova: „Je hrozně demotivující pro mě jako občana dodržovat pravidla, když vidím, že někteří nechtějí pravidla respektovat a dodržovat vůbec, a nejhorší je vysvětlovat doma svým dětem, proč to mají dělat zrovna takhle, když támhleten to nedělá.“
Život v rauši
Zdá se, že své texty do Žlebského občasníku píše Ludmila Záklasníková v nějakém rauši. Těžko by jinak mohla blouznit o zřízení obecní policie ve Žlebech. Najde se pár občanů, kteří v podobném opojení jako paní starostka nežijí a diktátorské sklony a blouznění první občanky je urážejí. A urážejí právem, jak Vám ukážeme v příštím článku na příkladu, jak se navlas stejné situace řeší jinde.
Napsat komentář